Hrad Špilberk

Ubytování v Brně Apartmán přízemí Apartmán podkroví Rezervace ubytování Ubytování Kontakt

Hrad Špilberk Brno

Hrad v centru města - z Masarykovy čtvrti dostupný i pěšky. Nabízí celoroční vyžití.

Více na oficiálních stránkách Hradu Špikberk www.spilberk.cz
Hrad špilberk

Brno v odkazech:

V blízkosti našeho ubytování se nachází množství zajímavých míst města Brna jako např. Brněnská přehrada, planetárium města Brna, BVV - Brněnské veletrhy a výstavy. Více informací naleznete zde:

Hrad Špilberk - Brno
Brněnská přehrada
BVV - Brněnské veletrhy a výstavy
ZOO Brno

Rezervace ubytování

Ubytování v naší vile si můžete rezervovat kliknutím na následující odkaz. Obratem Vás budeme informovat, zda je požadovaná rezervace možná.
Rezervace ubytování onlike zde
Hrad Špilberk - Brno
Hrad byl založen českým králem Přemyslem Otakarem II. kolem poloviny 13. století na skalnatém ostrohu, tyčícím se nad historickým centrem města Brna. Nejstarší písemné zprávy o existenci hradu se vztahují k létům 1277 až 1279, kdy se připomíná nejen hradní kaple, ale také jméno kopce, záhy přenesené na samotný hrad.
Špilberk tak již více než sedm století vytváří výraznou dominantu města Brna. V průběhu staletí se jeho význam a úloha podstatně měnily. Z předního královského hradu a sídla moravských markrabat se hrad postupně stal mohutnou barokní pevností, nejtěžším vězením rakouské monarchie a vojenskými kasárnami. Proslul jako "žalář národů". V roce 1962 byl prohlášen národní kulturní památkou. Dnes je sídlem Muzea města Brna a jedním z nejvýznamnějších kulturních center.

Hrad Špilberk



Čeští panovníci navštěvovali v minulosti hrad spíše jen příležitostně, což platilo i o mladém moravském markraběti Karlovi, jehož první manželka Blanka zde pobývala v roce 1337 po svém nuceném odchodu z Prahy. Skutečným sídelním hradem moravských markrabat se Špilberk stal až od poloviny 14. století za vlády Jana Jindřicha (1350-1375) a jeho syna Jošta (1375-1411). Po Joštově smrti však ztrácí hrad svou rezidenční funkci a do popředí
se dostává jeho vojenský význam. Ten se plně projevil nejen za husitských válek, ale především za bojů mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a uherským králem Matyášem Korvínem. Od konce 15. století nastává všestranný úpadek hradu. Královský hrad byl opětovně zastavován a dočasní držitelé o jeho údržbu příliš nedbali.
V roce 1560 moravští stavové - aby zabránili jeho zamýšlenému prodeji do cizích rukou - raději sami Špilberk koupili a vzápětí hrad prodali městu Brnu. Ve vlastnictví města však zůstal Špilberk pouhých šedesát let. Po bělohorské porážce stavovského





povstání v roce 1620 byl císařem Ferdinandem II. hrad městu zkonfiskován a vrátil se zpět do zeměpanského majetku. Během třicetileté války hrad opět chátral. Opevnění hradu i města se však rychle opravovalo a zdokonalovalo v důsledku vojenské okupace Moravy švédským vojskem a dvojího bezprostředního ohrožení moravské metropole v letech 1643 a 1645. Když pak v roce 1645 Brno se Špilberkem pod velením plukovníka Raduita de Souches odolalo tříměsíčnímu dobývání mnohonásobnou švédskou přesilou, prokázal se znovu strategický význam tohoto hradu. Od poloviny 18. století byl hrad přebudován na nejmohutnější barokní pevnost na Moravě, tvořící jako citadela s neméně opevněným městem jednu pevnostní soustavu, která se v roce 1742 stala nepřekonatelnou překážkou i pro pruského krále Fridricha II. Vojenští velitelé Špilberku zastávali tehdy také funkci velících generálů na Moravě.

Součástí špilberské pevnosti bylo také pevnostní vězení. Krátce po porážce stavovského povstání v roce 1620 byli na Špilberku vězněni přední moravští účastníci této protihabsburské "rebelie". Od poslední čtvrtiny 17. do počátku osmdesátých let 18. století zde bylo vězněno kromě desítek obyčejných trestanců také několik vysoce postavených vojenských osobností, generálové Bonneval a Wallis, či proslulý plukovník pandurů Franz Trenck, který zde roku 1749 zemřel. V roce 1783 rozhodl císař Josef II. o přeměně zrušeného pevnostního vězení na Špilberku na civilní věznici, určenou pro nejtěžší zločince. K těmto účelům

Hrad


byla upravena součást zdejšího pevnostního systému - kasematy. Od poloviny devadesátých let 18. století se však v nadzemních prostorách špilberské pevnosti začínají objevovat také vězňové, které lze označit za politické. Kromě několika francouzských revolucionářů (např. poštmistr Jean B. Drouet) to byla především skupina uherských jakobínů v čele se spisovatelem Ferencem Kazincym.
Od roku 1822 se nové cely v severním křídle hradu zaplnily italskými vlastenci usilujícími o sjednocení, svobodu a nezávislost své země. Básník Silvio Pellico zde nedobrovolně prožil plných osm let. Svou knihou "Mé žaláře" pak proslavil špilberský žalář po celé Evropě. Z císařova rozhodnutí zůstal nadále Špilberk pouze velkou věznicí a přestal být významnou vojenskou pevností. O tuto změnu se přičinila francouzská armáda císaře

Napoleona, která při svém odchodu z okupovaného Brna na podzim roku 1809 zničila důležité části špilberského opevnění. Poslední velkou skupinu politických vězňů na Špilberku představovalo téměř 200 polských revolucionářů, zejména účastníků tzv. krakovského povstání z roku 1846.
V roce 1855 císař František Josef I. špilberskou věznici zrušil a po odchodu posledních vězňů o tři roky později se její prostory přeměnily na vojenské kasárny, kterými pak zůstaly dalších sto let. Jako místo utrpení a nesvobody však vstoupil Špilberk do obecného povědomí ještě dvakrát. Poprvé v letech první světové války, kdy zde kromě provinilých vojáků byli vězněni





i odpůrci rakouského režimu, podruhé a mnohem výrazněji v prvním roce nacistické okupace Československa. Tehdy ve špilberských zdech trpělo několik tisíc českých vlastenců, z nichž někteří zde nalezli svou smrt. Pro většinu však Špilberk znamenal přestupní stanici do dalších německých věznic či koncentračních táborů. Německá armáda provedla v letech 1939-1941 na Špilberku rozsáhlé úpravy, aby zde vybudovala vzorová kasárna v romanticko historizujícím duchu tehdejší velkoněmecké ideologie.
Roku 1959 opouští Špilberk československá armáda a definitivně tak končí jeho vojenská éra. Následujícího roku se Špilberk stává sídlem Muzea města Brna.


S proměnami funkcí Špilberku souvisel také jeho stavební vývoj. Z původního gotického hradu se v téměř autentické podobě dochovaly zčásti některé prostory v přízemí východního křídla hradu, včetně průjezdu se sedilemi. Dvě z těchto prostor jsou opatřeny původními žebrovými klenbami, pozoruhodný je i patrový portálek, vedoucí kdysi z pavlače do prostory tzv. královské kaple. Dnešní výrazně "gotickou" podobu celého východního křídla určila poněkud diskutabilní rekonstrukce, prováděná po rozsáhlých stavebně historických průzkumech podle projektu Zdeňka Chudárka v letech1995-2000. Podstatným zvýšením celého křídla včetně mohutné střešní konstrukce se také značně změnila dosavadní známá silueta brněnské dominanty.
V přízemí západního křídla odkryl archeologický průzkum část základů mohutné válcové věže, které si návštěvník může prohlédnout v rámci expozice o stavebním vývoji hradu.

Barokní přestavbu hradu dnes připomíná především z větší části dochovaný vnitřní fortifikační systém - hradby s bastiony a kurtinami, zděné příkopy s vestavěnými kasematy z roku 1742, přízemní kasárenské a další objekty, přistavěné na parkánu po celém obvodu k vnější zdi středověkého hradu kolem poloviny 18. století. Součástí pevnostního systému byly i studna v západní části nádvoří, prohloubená v letech 1714-1717 z původních 40 metrů na 114 metrů, a přilehlá cisterna. Většina dnešních budov vznikla až rozsáhlou přestavbou pevnosti na věznici ve třicátých letech 19. století.

Špilberk tak dostal v podstatě současnou podobu.
Teprve poslední rekonstrukce, zejména východního křídla z let 1995-2000, znamenala podstatnější zásah do podoby, dobře známé z celé řady rytin, obrazů i starších fotografií.

Muzeum města Brna sídlící na hradě Špilberku zde završí své čtyřicetileté působení. V nových stálých expozicích i příležitostných výstavách zpřístupňuje veřejnosti historické a kulturní dědictví svého města, které si každoročně včetně kasemat prohlédne více než sto tisíc návštěvníků. V letních měsících ožívají hradní nádvoří i další prostory různými kulturními vystoupeními, koncerty, divadelními představeními i historickými výjevy, nechybí ani sportovní soutěže.

Nejvýznamnější brněnská historická památka se tak stává živým a turisticky atraktivním kulturním centrem.


Vaněk, Jiří: Hrad Špilberk, Brno 2001